< zpět

Hudba & Texty

Začalo to tak, jak to obvykle bývá, hudebkou. Paní profesorka Balcarová se ve strašnické Trmalově vile osm let upřímně snažila. Procházela se sem tam dřevěnou podkrovní mansardou, a když zrovna neukusovala ze svého oblíbeného měkkého sýra, broukala si motivy cvičení z Kurze čí Czerneho, které jsem beznadějně mrzačil u pianina v koutě. Klavír mi k srdci nepřirostl a po osmi marných letech to zůstalo více než patrné.

To pravé dobrodružství začalo s pubertou a nahrávkami Deep Purple, Kiss, Black Sabbath, Sweet, Slade, Nazareth a dalších matadorů hardrocku na cívkovém magnetofonu Sonet Duo. Ve čtrnácti jsem jako samouk začal zkoušet i riffy na španělku Cremona a později na ruskou kytaru za 255,-Kčs s mohutným dotahovatelným šroubem mezi tělem a hmatníkem. V roce 1978 mi bratr poradil, že baskytara Vikomt je o dvě stovky levnější než kytara téže značky a tudíž dosažitelná, když zruším své celoživotní úspory, pročež jsem bez vědomí rodičů nástroj v obchodním domě Kotva zakoupil. Prodavače jsem se tehdy zeptal, zda se struny na baskytaře ladí jako E, A ,D, G a dozvěděl se, že netuší, ale po čase jsem zjistil, že to tak skutečně je, takže jsem se nestal progresivním průkopníkem v oblasti ladění. Následovaly pak nezbytné prvotní kapely, z nichž gymnaziální Hercules přežil i maturitu a některé z jeho původních písniček se ještě řadu let objevovaly v podání jiných kapel. Balada kytaristy Standy Mistra Pozdě k ránu s mým poněkud gellnerovským textem je tu a tam ke slyšení dodnes.


>>ZDE pokračovat na UKÁZKY TEXTŮ

Hubertus

UKÁZKA písně - Podzimní ptáci - Halama / Kučera

V roce 1982 se 15. října v pražské Lucerně neuskutečnily, na poslední chvíli zakázané, Jazzové dny. Dorazili na ně i moji jihočeští kamarádi z Týna nad Vltavou a nezbylo, než jít zklamání rozpustit černou krušovickou desítkou do bufetu Valdek na Náměstí Míru. Slovo dalo slovo a při cca třetím půllitru právě na tomto místě vznikla kapela Hubertus, jejímž frontmanem se stal mimořádně talentovaný muzikant, klávesista a zpěvák Vladimír Halama.

Bubeníkem můj týnský bratranec, hráč bonhamovského střihu, Jiří Frýd, přezdívaný Fugas. Basy jsem se chopil já a ke kytaře byl povolán (v té chvíli v nepřítomnosti) další Týňák Pavel Brom. Před Vánocemi 1982 si kapela odbyla svou koncertní premiéru se sebevědomě nazvaným programem To, co městečko Týn nezažilo od posledního nájezdu Švédů, a od té chvíle jsme začali tenhle slogan horlivě naplňovat činy. Repertoár Hubertusu byl od počátku různorodý, od klasického hardrocku přes blues až po silnou inspiraci tvrdší odnoží nové vlny a naším obdivovaným Pražským výběrem.

Původně byl jeho hlavním autorem Vladimír Halama. Já se postupně stal výhradním textařem, hudbou přispíval také Pavel Brom. V roce 1983 kapela prošla kvalifikačními zkouškami, v létě odehrála první tři taneční zábavy v blízkém okolí, přičemž třetí z nich, v obci Smilovice, byla velmi razantně zlikvidována zásahem Veřejné bezpečnosti a Hubertus získal roční zákaz vystupování. Výsledek restrikce byl pochopitelně zcela opačný, jméno zakázané skupiny se rychle rozlétlo po jihu Čech a nabralo na výrazné popularitě. Kapela mezitím využila roku k velmi intenzivnímu zkoušení, při kterém vybrousila a přiostřila repertoár. V průběhu osmdesátých let došlo v Hubertusu k několika personálním změnám.

Pavla Broma vystřídali kytaristé Martin Krátký a Miloň Šterner, za sólovým mikrofónem se rovněž na dvě období objevil bratr Vladimír, který tehdy ještě nepoužíval pseudonym Raven. Hubertus se rozešel počátkem léta 1989, aby uvolnil prostor nové formaci LeDen. Krátkodobý comeback v sestavě Halama, Brom, Kučera, Frýd proběhl v roce 1993, kdy kapela skončila definitivně. V letech 2004 – 2009 se pak zcela mimořádně, ještě čtyřikrát Hubertus sešel, jednak na festivalu k dvaceti letům vltavotýnského rocku, jednak na třech charitativních koncertech pro nízkoprahové zařízení Bongo. V červnu roku 2011 se členové kapely setkali v plzeňském studiu ExAvik, kde natočili základy pro první a prozatím nedokončené album. To má zachytit Hubertus v prapůvodní sestavě tj. Vladimír Halama - zpěv, klávesy, Pavel Brom (přezdívaný Ponťák) – kytara, zpěv, Ilja Kučera ml. – baskytara, zpěv, Jiří Frýd (zvaný Fugas) bicí, zpěv


Nasycen



UKÁZKA písně - Být slepý - Raven / Kučera

Původně se vlastně mělo jednat o folkrockovou kapelu seskupenou okolo bratra Vladimíra a jeho písniček. V roce 1987 si přinesl čerstvé zkušenosti ze svého působení ve skupině Krausberry, a tak Nasycen ve svých počátečních proměnlivých sestavách nemohl popřít jistý vliv Hanspaulky. Rychle ale začala převládat fascinace kytarovým novoromantismem konce osmé dekády, záliba v kapelách jako U2, Simple Minds, a Nasycen zamířil tímto směrem.
Elektrické housle Honzy Ference vystřídal saxofon Richarda Slacha. Ústřední postavou a stěžejním autorem zůstal nadále zpívající klávesista Vladimír Kučera, na zpěvu a repertoáru se rovněž podílel klávesista Vladimír Línek, já zůstal věrný výhradně roli basisty. Na postu kytaristy se postupně vystřídala bezmála desítka hráčů, z nichž k zásadnějším patřili Jiří Urubek, Dan Šustr, Jiří Kovář a Leon Skucius. Podobné to bylo i s bubeníky, z nichž je třeba zmínit např. Pavla Hájka, hostujícího Jiřího Frýda a zejména pak Pavla Ivanovského. Asi největším úspěchem Nasycenu byl v říjnu 1989 společný koncert s Tichou Dohodou a Ivanem Hlasem ve vyprodaném sále velké Lucerny, po všech stránkách neuvěřitelný výjezd na přelomu října a listopadu téhož roku do Ruska a vydání prvního alba Provazochodci v červnu 1991. V tomto nejsilnějším období byli členy kapely vedle zakládající trojice saxofonista Richard Slach, kytarista Leon Skucius a bubeník Pavel Ivanovský. Krátce po vydání alba se však Nasycen rozpadl, ještě chvíli vystupoval v sestavě s bubeníkem Viktorem Barzou a kytaristou Jiřím Kovářem, ale jeho ústřední tvůrčí duch Vladimír Kučera se pod pseudonymem Raven rozhodl pro sólovou dráhu, na níž setrvává dodnes. Po bezmála dvě desítky let ovšem neustaly úvahy a spekulace o případném znovuobnovení Nasycenu, které dostaly konkrétní rozměr na jaře roku 2011.
Tehdy v sestavě Raven, Pavel Ivanovský a Ilja Kučera ml. začala kapela připravovat svůj comeback a o prázdninách téhož roku se k ní připojil kytarista Zdeněk Divoký. Čtveřice se publiku poprvé představila na 5. ročníku charitativního festivalu Rock pro Bongo 12. listopadu v Týně nad Vltavou a na přelomu roku se pustila do nahrávání EP. Rok 2012 znamenal také plnohodnotný návrat skupiny na scénu. Začala koncertovat po klubových a festivalových pódiích celé republiky a později zamířila i na Slovensko. Na sklonku listopadu 2013 vyšlo eponymní comebackové album Nasycen, které 25. 11. V pražské Malostranské besedě pokřtil písničkář Ivan Hlas. Po následném turné a vesměs pravidelném koncertování začal postupně Nasycen zařazovat do repertoáru další novinky, které se mají stát základem dalšího alba, plánovaného na rok 2017.


LeDen

UKÁZKA Písně - Vzpomínka na podzim - Kučera

Zní to až pateticky, ale na vzniku téhle kapely jsme se domluvili přímo v bouřlivých listopadových dnech roku 1989. Hubertus už řadu měsíců nefungoval a my se po, pro nás nezvykle dlouhé době, najednou začali zase intenzivně potkávat s hlavami plnými „ lepšího příští“ a přitom nás popadla touha začít spolu zase hrát.

Materiál pro novou kapelu už se nám nějaký čas rodil v hlavách a oproti repertoáru Hubertusu, byl po textové i hudební stránce razantnější, temnější, bližší undergroundu s hojným využíváním elektroniky. V českobudějovickém studiu Faktor vzniklo nikdy nevydané bezejmenné album a kapela v sestavě Halama, Frýd, Kučera s českobudějovickým kytarovým nestorem Janem Králem, začala vystupovat.

Pro někdejší fanoušky Hubertusu přineslo nynější dekadentní divadlo jisté rozčarování, a tak se nám paradoxně s LeDnem více dařilo v zahraničí. Po výrazném úspěchu, který LeDen sklidil na velkém open air festivalu v německém Steinbrückenu, začaly přicházet další nabídky na koncertování, zejména v oblasti severního Bavorska, Frankenu a Duryňska. Na krátký čas získala kapela dokonce německého manažera, ale zdlouhavé cesty nakonec kytaristu Honzu Krále unavily natolik, že LeDen opustil. Kapele se nepodařilo najít adekvátní náhradu, a tak zhruba po dvou letech činnosti zanikla.


Tichá Šárka



UKÁZKA písně - Román - R. Slach/ Kučera

Někdejší spoluhráč ze skupiny Nasycen Richard Slach je v současné době ústřední osobností marsyasovsky laděného tria Tichá Šárka, v němž píše písničky, hraje na kytary, foukačky a zpívá. Právě na jeho pozvání jsem natočil část basových partů pro debutové album Tiché Šárky Tak Trochu, a byl jsem nucen, ze strachu před ostudou, zase chvíli pořádně cvičit.

Spolupráci (prozatím) uzavřel koncertní křest alba v říjnu 2009 v pražském klubu Red Rock. Byl to mimořádně příjemný zážitek, při němž se v závěrečné Knockin´ on The Heaven´s Door vměstnalo na jeviště rovných čtrnáct muzikantů.


The Critics

   

Tentokrát bylo na počátku přání kolegy a kamaráda hudebního publicisty Tomáše Polívky, který otevíral 12. 11. 2010 v prostotách pražské hostivařské sokolovny výstavu svých fotografií.

Sám kytarista a hráč na foukací harmoniku přizval dalšího spřízněného kolegu, fotografa, rockového novináře a bubeníka Jiřího Rogla a ve třech jsme pro potřeby vernisáže vytvořili příležitostné bluesové trio pod názvem The Critics. V létě 2011 pak následovalo nadmíru příjemné jamování v suterénu Tomášova rodného domu v Chotěboři, kde jsme se i společně vyfotili. To je, jak známo, pro hudební skupinu závazné, a tak vše nasvědčuje tomu, že The Critics se se svým zamýšleným powerbluesovým repertoárem nebudou do budoucna objevovat jen na občasných vernisážích.